Staré, dobré piškoty a elita národa... Myslela jsem, že je to jen ojedinělá chyba ve výrobě. Stane se. I mistr tesař se utne.
Myslela jsem, že je to jen ojedinělá chyba ve výrobě. Stane se. I mistr tesař se utne. U pásu prostě někdo usnul, špatně zmáčkl tlačítko a místo koleček začaly ven lézt slzičky. Ještě opodál se taky někdo špatně vyspal a místo 1kg mouky přisypal jen 800g. Kousek dál byla paní v rozvodovém řízení a nějaké piškoty jí ten den byly ukradené a tak místo 500g cukru šoupla jen 300g.
Ale ono ne. Výroba převedena do vedlejší země. To by až tak nevadilo. Budiž. Ale receptura, i když prý zůstala zachována, nezůstala zachována. A z nás opět budou dělat blbce!
Jednoduchá pomoc. Pojďme konečně ze sebe ty blbce nenechat dělat a jednoduše ty NOVÉ piškoty nekupovat! Ať si s nimi třeba dláždí chodníky nebo je vedení firmy konzumuje 100x denně samo, když jsou tak chutné! Pojďme jim konečně ukázat, že máme svůj rozum, že vidíme, slyšíme, máme chuť, hmat i čich! A rohlíkem, či piškotem, nás neopijí...!
Pokud si totiž elita národa, která komunikuje u projednávání registračních pokladen hůře než děti na pískovišti, stále myslí, že může všechno, všechno dělat bude... A proč by si to nemyslela, když my jí neukazujeme, že pokusní králící opravdu nejsme...!
A ano, piškoty jsou soukromý sektor a elita národa piškoty nepeče, ale tam to všechno začíná i končí... Vždy je potřeba ukázat jasně, že takto ne. A ne si zvyknout... Ne si zvyknout na novou chuť, či pachuť...
