A jak jsem se do toho bříška vlastně dostala?
Lehčí bylo odpovědět, jak ses z toho bříška dostala...
Když bylo dceři Evě pět, byla jsem podruhé těhotná a čekala jsem syna Adama. Alibisticky přiznávám, že do té doby jsem měla otázku, kudy že jdou děti na svět zjednodušenou tím, že dcera vykoukla pomocí císařského řezu. A tak, když listovala knihou O matce a dítěti a našla autentická fota z porodu a zapíchla svůj malý ukazováček přímo doprostřed roznožených nohou a řekla : " Co to je? Proč má ta paní mezi nohama v pipce hlavu?" , bylo potřeba vysvětlení.
"No, když je mimi v bříšku a už se chce narodit a maminka je úplně zdravá a mimi taky, tak tudy se mimi narodí."
"No, fůůůj!", zděsila se pětiletá dcera, zacpala si nos, jakoby byl v obýváku smrad jak v hokejové šatně, sklapla knihu a šla pryč. Osvěta dokončena. Další otázky nepadly. Vizuálními informacemi byla nejspíš natolik překvapena, že další vidět ani slyšet nepotřebovala.
Otázka uvolnění vajíčka přišla na řadu o dva roky později. Bylo léto. Koupání v plném proudu.
"Mami, proč nemůžeme jít na bazén? Z čeho tě bolí břicho a chce se ti spát a jsi unavená?" Došlo k vysvětlení, co se děje a proč každý měsíc... A za jakým účelem... A teď jsem čekala otázku, jak se ta spermie dostane na ono inkriminované místo, aby se mohla prokousat do vajíčka a být ta jediná a první a vyhrát. Měla jsem asi den, kdy bych i vysvětlila. Nač chodit kolem horké kaše a nechat dítě bez informací nebo jej nechat, chudáka, napospas informacím jen tak kolem letícím. Nepřišla. Přišla zase až nějaký čas.
"Hele, uvolněné vajíčko, nejrychlejší spermie, dítě. A jak se tam ta spermie jako dostane?"
Uff, tak dneska? Znělo mi v hlavě. Dneska se mi teda moc nechce, nemám tu správnou náladu, nemám ta správná slova, jsem jedna velká únava, ale když jinak nedáš, myslela jsem si.
"No, ony bydlí u tatínka v penisu a on je vypustí do maminky."
"A jak?"
"Schová ten penis na chvíli do maminky."
"No, fuj." A zase odešla. Pravda, mám to s ní jednoduché, stačí jí jednoduché informace, dávkované po kapkách.
Mám pocit, že Adam se mě na nic takového nikdy neptal. S ním řeším jiné záležitosti.
"Mami, proč je na reklamě na výfuky nahá paní?"
"Nevím."
"Na reklamě na výfuky by měly být výfuky a ne nahý ženský."
"Ano, taky si to myslím."
"Pamatuješ na ten kalendář nahých ženských u toho známého?"
"Jo."
"Mně se vůbec nelíbil."
"Ale některé fotky byly hezké."
"Já nemám rád nahý holky."
Začala jsem se smát. "Ale přijde doba, kdy se ti budou líbit."
"Ježíš. Ticho. Ani o tom nemluv." Začal se stydět.
"Zeptej se taťky."
"Líbí se mu nahé holky?"
"Chlapům se líbí nahé holky."
"Jo?"
"Jo, nahá holka je hezká. A když máš někoho rád, tak jsi s ním rád, když je nahej."
"Mami, už zase..."
"Ale tak jak myslíš, že může dojít k tomu, abys hezky uzrál v břiše?"
"Ježiš. Nemluv o tom. Stačí, když nebudeš mít kalhotky a autíčko zajede do garáže."
Tak tady už osvěta proběhla. Bez mé asistence.
