Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem

12. 05. 2014 13:10:56
Nechci být starej, říkává můj muž, když mě slyší, jak každý týden trpělivě babičce vysvětluji, jak se telefonuje.

Ano, každý týden mi teď volá a vypadá to takto :
"Reni, já musím do města. Nemůžu se nikomu dovolat. A mám to hned vybitý."
"Babi, jak se nemůžeš nikomu dovolat? Vždyť spolu mluvíme."
"No, volala jsem Bětce a teď tobě a nic. Ona mi to nebere a ty mi tam něco hlásíš."
"Babi, Bětka asi nemá čas, zavolá později a já jsem ti telefon vypla a volám ti sama, jako vždycky."
"Aha, no jo. Už mě to séří. A pořád mám černou obrazovku, i teď."
"Babi, obrazovka, je vždy černá, to je v pořádku."
"Musím, to každý den nabíjet."
"Babi, vpravo nahoře je obdélník, v něm tři čtverečky. Položím telefon, ty se koukneš, kolik těch čtverečků tam je a já ti zavolám zpět a zjistíme, jestli se ti telefon nabil, ano?"
"Jo."
Vypneme telefony, nechám jí tak tři minuty a volám.
"Tak co, kolik tam máš čtverečků?"
"Co mám teď dělat? Na co mám to zelený sluchátko a na co červený?"
"Babi, zelený je na to, když chceš někomu volat a červený..." Opět ji vysvětlím jak se telefonuje... "A kolik tam máš těch čtverečků?"
"Jo, já jsem se nepodívala."
"Babi, tak nic, telefonujeme, tak to funguje. Večer si dej telefon zase do nabíječky a všechno bude v pořádku."
"Dobře."

Co ty tři minuty dělala, nevím... Na jedné straně mi cukají koutky a směju se. Na straně druhé se děsím, protože vím, že se to bude zhoršovat a mám obavy, kam až to půjde... 79 let byla naprosto "čupr", myslelo jí to úplně bystře, byla pohotová, rychlá. Ale dva roky to tedy jede... Vím, že sešup může být mnohem rychlejší! Děkuji Pánu Bohu, že to jde přeci jen pomalu. Že zatím ji jen učím co týden telefonovat, že zatím si jen občas zapomíná vzít zuby :-) , že zatím ji jen bolí kolena a občas trápí ischias.
A pak, když jsem na návštěvě a zase řešíme ten výdobytek dnešní doby, mi jen tak mezi řečí řekne, že ho nabíjí jednou týdně... Vyznejte se v tom. No, teď už se vyznám, ale ze začátku jsem se nevyznala.
"Jo babi, a to červené sluchátko musíš zmáčknout jen lehce, ne dlouze. Jinak ten telefon totiž vypneš. A nemůžu se ti celý den dovolat." Jako minule. To mi pak řekla. "A já si říkám, že mi nikdo nevolá..."

Ale ty situace mě vrací zpět do dětství i dospělosti, kdy mi říkávala : Nebuď hubatá! Nebuď netrpělivá! Kdy mi vařívala ty nejlepší kynuté meruňkové knedlíky a nadívané kuře. Kdy mě učila žehlit. Kdy mě učila se oblíkat a říkala, ať nechodím dva dny po sobě ve stejném oblečení... Kdy mě učila dělat si manikúru. Kdy mě učila chodit na podpatcích. Kdy za mnou chodila do tanečních. Kdy mi půjčovala peníze. Kdy mě dokázala i pěkně zpražit, vyčistit mi žaludek, dát mi kázání...

Teď se omlouvá, že mě otravuje, když mi volá. A já jí pořád říkám, že mi toho dala tolik, že pořád mám co "vracet". Nadávám, když táhne nákup. A ona prý, co by dělala. Ale expert je. "Babi, potřebuješ něco?", ptám se v pondělí.
"Ne. Všechno mám."
V úterý zvoní telefon, že až budu mít cestu, že bych mohla donést to a to... Ale nespěchá to... Ať se nehoním.

Neměla jsem ani rok, když bylo léto a naše babi celý život milovala Slunce. Jak jen mohla tak se opékala. Takže v nějakém letním pařáku vylezla na střechu jejich paneláku, byl blízko Slunci, měl třináct pater, a nejenže začala opékat sebe, začala pěkně opékat i mě. Pečlivě mě namazala, to jo. Když to viděla máma, málem ji trefilo!
"No co, sluníčko je zdravé, ty naděláš." Opáčila v tom vedru s ledovým klidem babi.
Nebo když si vzala svá tři vnoučata v zimě na chalupu, kde se ještě topilo ve starých Petrách ( pro neznalé - kamna na uhlí, takže ráno vybrat popel a nasekat třísky, přes den uhlí a pravidelně přikládat ). Všude po kolena sněhu. My, vnoučata ve věku 9,4,2. Všichni ji zrazovali. Ona jela. Fakt je, že na konci týdne, byla i na konci svých sil, ale dala to. Sice nedělala nic jinýho, než sušila oblečení a vařila. Ale dala to. Pro nás.

Zažila si dost. Tatínek ji zemřel, když jí bylo osm a maminku jí před očima zabila 8.5.1945 zbloudilá střepina ( či co ) z ruského letadla... babičce bylo necelých dvanáct. Pak samozřejmě další život, nebudu zde vypisovat, jen tohle mi přijde dost zákeřné, když dítě ztratí rodiče. I když vím, že vše se děje jak má a vše má svůj důvod. Tak je to prostě ztráta, kterou nelze nahradit, díra zůstává...

A tak teď přicházejí situace, které jsou zatím jen komické. Na vše se ptá několikrát během hovoru. Tvrdí, že o tomto rozhodně neví a toto nikdy neviděla a tohle tady nikdy nebylo... Nevím, kam až to půjde. Snad se to zastaví na snesitelném místě, že bude moci stále bydlet sama a bez dozoru.
Důležité je, že je zatím zdravá! Přála bych to všem starým lidem!

P.S. Dnes je má drahá seniorka opět nedostupná... Dříve bych šílela, dnes počkám půl dne, pak vyrazím na kontrolu.

Autor: Renáta Čechová | pondělí 12.5.2014 13:10 | karma článku: 22.61 | přečteno: 1112x

Další články blogera

Renáta Čechová

Výsledek politického myšlení : všechno vím, všechno znám, všude jsem byl, všude můžu...

Tolik slovních konfliktů jsem snad nikdy neslyšela a nečetla. Tolik vyhrožování, že si někdo někoho vyškrtne z přátel na FB jen proto, že má na imigraci jiný názor. Tolik zbytečných hádek u piva.

20.11.2015 v 17:42 | Karma článku: 19.14 | Přečteno: 502 |

Renáta Čechová

Kouřit nebo nekouřit v restauracích a nový Bond

Kouřit nebo nekouřit v restauracích a hospodách a barech? Včera večer jsme šli s manželem po premiéře bondovky Spectre na jedno...

7.11.2015 v 10:37 | Karma článku: 6.78 | Přečteno: 566 | Diskuse

Renáta Čechová

Staré, dobré piškoty a elita národa...

Staré, dobré piškoty a elita národa... Myslela jsem, že je to jen ojedinělá chyba ve výrobě. Stane se. I mistr tesař se utne.

8.10.2015 v 9:12 | Karma článku: 46.42 | Přečteno: 8096 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 10.06 | Přečteno: 533 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 312 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 20.56 | Přečteno: 550 | Diskuse

Martin Mařák

Listy z Umwurfu

Umwurf si musíš najít sám, neboť k němu nevede žádná značená cesta, je prostě schovaný někde v hlubinách, či výšinách hor, uprostřed lesů, kde tě nebudou otravovat zástupy turistů a podobně.

23.9.2017 v 16:00 | Karma článku: 7.96 | Přečteno: 175 | Diskuse

Robert Brinda

Noční můra houbařů.

Kategorizuji houbaře: Takyhoubař - houbař - pan houbař - mykolog. Pan houbař by měl znát aspoň deset hub jedovatých a nejméně dvacet jedlých. Protože to splňuji, považuji se za pana houbaře. Občs mi ale zvědavost nedá a hledám:

23.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 577 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2282

Šťasná žena v nejlepším věku :-)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.