Nechodíme sem často. Jednou za čas povolím uzdu peněžence, ale vzhledem k tomu, že časová frekvence je tak jednou za půl roku, možná dýl, přežijeme! Pak popusím fantazii o zdravé výživě... či výživě vůbec... Zde se tedy uzda nepovolí, ale úplně pustí, uvědomuji si, ale vzhledem k tomu, že Adam sportuje, převážně se živí zdravě, tak věřím, že přežije! Mekáč se prostě přežít dá.
No a tak se najedl. S chutí slupnul svou porci „číze a hranolků se sladkokyselou“. Znalci vědí o čem je řeč, a že to není nijak velká hromada jídla. Nicméně v ten den mu asi stačila břicho naplnit dost. Byl plnej! Pro ty co nevědí, je to hamburger velikosti ženské dlaně, hranolky si tam vysypete taky a sladkokyselá je omáčka, která je ve vaničce o velikosti asi 2x velké jako smetana do kávy. Jakési pití k tomu. Všechny rozměry berte, prosím, cca, děkuji.
Dali jsem menší prochajdu. Došli jsme domů. Napustil si vanu. Leží po krk v mydlinkách a cosi na mě volá...
„Co tady hulákáš?“, otevírám dveře od koupelny s otázkou.
„Já mám na něco chuť, ale jsem plnej a nic se mi tam nevejde, tak to musí být chuťová žízeň a nebo cukrovka.“
Rozesmálo mě to. Dobrý důvod, jak si omluvit svou momentální rozežranost a chuť na něco... Nic nedostal, samozřejmě!
Adamovi je 9.