Spát v MHD? Jen pro někoho.
Určité pracovní období jsem to tak mívala i já. Každé ráno jsem chodila s Adamem na zastávku busu a čekali jsme na pravidelný spoj. Spolu s námi ještě asi sedm dalších. Jestli byli stateční nevím, ale do práce vyráželi každý den. Vždy stejné tváře. Sem tam se přidal někdo cizí, kdo do naší čekací party nepatřil. Každé ráno jsem věděla, že přijdeme na zastávku zhruba jako prostřední, věděla jsem, kdo bude dobíhat skoro rozjetý bus, kdo bude kouřit, kdo z kouření kašlat, kdo bude postávat jakoby mimo, kdo žvýkat snídani, kdo se s námi začne bavit...
Adama jsem zavedla do školky, přestoupila na tramvaj v centru, kde osazenstvo zhoustlo, ale určité tváře jezdily každý den. Nevím, mám nějakou úchylku, že sedím (nebo stojím) zásadně vzadu. Jednak mám "krytá" záda, na frontě jsem nebyla, ale asi to má co do činění s nepřítelem... A pak, když je zimní období, venku tma, na sobě mám kabát, šálu, čepici, sedačka hřeje, tak se příjemně klimbá a to mám raději úplně vzadu, kdy mám pocit, že nejsem vidět... No a jak tak sedím na zadním sedadle, mám rozhled po tramvaji a tudíž vidím, že se mnou na konečnou zase jezdí jedny a ty samé tváře... Sem tam nějaká náplava... Mimo jiné si představuji jaké mají ostatní asi povolání a jednu dobu se v jízdě střídali i dost pohlední chlapi, dva. Žádné hříšné myšlenky... Ale když je to hezké pro oko... Ale to jsem odbočila. Bylo to moc hezké pro oko.
Jednou ráno jsem si všimla, že přes uličku sedí chlap, který pospává. Občas rozlepil oko a kouknul z okna. Asi nic zajímavýho neviděl, tak ho zase zavřel. Ne, vážně, předpokládala jsem, že si řekl, že má na vystoupení čas... Oznamování názvu zastávek ten den zrovna nefungovalo, nic ho nerušilo, dospával.
Dojeli jsme na konečnou. Až tady moje cesta jako vždy končila. Pán seděl a spal. Všichni vystupovali a nikdo si ho nevšímal... Jemně jsem do něho šťouchla a říkám :"Jsme na konečné."
Chlápek na mě zamžoural. Nevěřícně na mě čučel a vypadal, že mi nerozuměl. Chápala jsem. Vyrušila jsem ho ze snění. Tak jsem zopakovala. "Jsme na konečné, dál to nejede."
Tak teď už rozuměl : ""Sakra ženská, to ste mě nemohla vzbudit dřív!?", vypadlo z něj a vypadl z tramvaje.
No mohla, ale copak jsem věděla kde?
Takže bych doporučovala všem spáčům v tramvaji, busu, metru, trolejbusu, prostě MHD, vlastně i ve vlaku a tak...
Vyrobte si kartičku, přišpendlete ji na viditelné místo vašeho oděvu a na ni napište, kde vás máme vzbudit, na pozdější reklamace, nemůže být brán zřetel...
Renáta Čechová
Výsledek politického myšlení : všechno vím, všechno znám, všude jsem byl, všude můžu...
Tolik slovních konfliktů jsem snad nikdy neslyšela a nečetla. Tolik vyhrožování, že si někdo někoho vyškrtne z přátel na FB jen proto, že má na imigraci jiný názor. Tolik zbytečných hádek u piva.
Renáta Čechová
Kouřit nebo nekouřit v restauracích a nový Bond
Kouřit nebo nekouřit v restauracích a hospodách a barech? Včera večer jsme šli s manželem po premiéře bondovky Spectre na jedno...
Renáta Čechová
Staré, dobré piškoty a elita národa...
Staré, dobré piškoty a elita národa... Myslela jsem, že je to jen ojedinělá chyba ve výrobě. Stane se. I mistr tesař se utne.
Renáta Čechová
A jak jsem se do toho bříška vlastně dostala?
A jak jsem se do toho bříška vlastně dostala? Lehčí bylo odpovědět, jak ses z toho bříška dostala...
Renáta Čechová
Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem
Nechci být starej, říkává můj muž, když mě slyší, jak každý týden trpělivě babičce vysvětluji, jak se telefonuje.
Renáta Čechová
Richard Hes
Některé odchody slavných mě nezasáhly. Nechaly mě citově nezúčastněnou... Některé mě zasáhly.
Renáta Čechová
Chuťová žízeň
Vzala jsem Adama k Mekáči. Zasvítily mu oči blahem ( láme mě k návštěvě této restaurace kdykoli jdeme okolo ), maminka vystoupala na Olymp, měla svatozář, byla nejlepší, udělala si červený puntík velikosti maxi dýně. No prostě, nevybočila ze standardu.
Renáta Čechová
Uchazeči o práci, trhni si nohou
Mnozí z vás s tím mají jistě svou vlastní zkušenost. Někteří možná i tu opačnou...
Renáta Čechová
Zvládneme holt všechno
Ráno vypadalo na běžný pátek. Třináctého taky nebylo, sice pověrám o třináctce připadající na pátek nepřikládám žádnou váhu, nicméně jsem se v polovině dne pohledem do kalendáře ujišťovala, že tam není. Nebyla.
Renáta Čechová
Zamést si před vlastním prahem
...jak lehký úkol. Vezmeme smetáček a lopatku,na ně nameteme prach a kamínky a vysypeme do koše. Hotovo. Uklizeno.
Renáta Čechová
Od podprsenky ke klepetům
Došla jsem k závěru, že nákup spodního prádla je nutný. Ovšem nepotřebuji spodní košilku, aby mi netáhlo na záda a nenachladily se mi ledviny, těch mám dost. Potřebuji hezkou podprsenku a k tomu ladící kalhotky. Udělám si radost. Nejen sobě, to dá rozum, nejsem sobec, tolik peněz! Manžel má dnes narozeniny, zabiju dvě mouchy jednou ranou...
Renáta Čechová
"No jo paní, ale když vy nechodíte na íméééjl."
"Teto, smlouva jen tak zrušit nejde. Je tu psáno, že máš čtyřměsíční výpovědní lhůtu. V nějakých, jimi interně posouzených situacích možná dva."
Renáta Čechová
Od voleb se nedívám na zprávy...
Možná budu někomu připadat jako neandrtálec. Někoho překvapím natolik, že si již ode mě nepřečte ani řádku. Někdo si řekne, jak je možné, že mladá žena se nezajímá o situaci ve státě! I tak to risknu.
Renáta Čechová
Copak nemáme dost českých slov ? Životopis jako "sprosté" slovo ???
Nejsem bůhvíjaká češtinářka ( ve smyslu šíleného patriotismu...), nevyjadřuji se nijak košatě, byť by se mi to leckdy líbilo ( pokud toho není příliš). Obdivuji, jakou má někdo slovní zásobu, jak dokáže popsat obyčejnou tužku, nadneseně povyprávět o trávě, o západu Slunce, o košíku čerstvě natrhaných jahod... No, zpět na zem.
Renáta Čechová
I takové dny jsou...
Nebyl to hezký den. Všechno začalo ráno, kdy jsem potkala ve starém VW Brouk tři jeptišky. Jedna, asi ta nejdůležitější, řídila, další seděly vzadu, povídaly si a smály se. Vidět jeptišky, jak se smějí bylo sice úsměvné i pro mě, ale jinak mě jejich spatření nepotěšilo. Znáte takové ty dětské povídačky, kdy nesmíte šlápnout na kulatý kanál, na spáru v kachličkách...když vidíte kominíka, chytíte se za knoflík...když se s někým shodnete při vyslovení slova, tak ho praštíte do ramene, to mi dělá moje dcera, vždycky mám pocit, že mě chce zabít...když vám přeběhne černá kočka přes cestu, tak musíte plivat...pokaždé je zde něco, co hned o nastalé situaci řekne, že se stane něco blbého (s výjimkou tedy kominíka...)
Renáta Čechová
Motivační dopis
Motivační dopisMáte zkušenosti se psaním motivačního dopisu?Takový ten dopis, ve kterém se vychválíte do nebes. Napíšete, co všechno umíte, proč to umíte, jak to umíte, kde to umíte, s kým to umíte... no, to už asi ne. Samozřejmě i to, co neumíte, tam umíte... Píšete, že jste ti nejlepší na onu pracovní pozici. Proč si tedy myslíte, že jste nejlepší na onu pracovní pozici. Proč na ni není lepší Mařka odvedle nebo Pepa odnaproti. Oni na ni totiž prokazatelně lepší jsou, ale na tenhle inzerát ještě nepřišli... Nebo tajně doufáte, že na něj ještě nepřišli. Včera večer na pivu nic neříkali. Jen svorně přitakávali, že žádná nová nabídka se nikde neobjevila... Fakt je, že ráno jsem s nimi ještě nemluvila... Tak snad jim to unikne. Mám je ráda. A jsou lepší, ale já tu práci strašně moc potřebuju!
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2416x