I takové dny jsou...

7. 01. 2014 20:56:08
Nebyl to hezký den. Všechno začalo ráno, kdy jsem potkala ve starém VW Brouk tři jeptišky. Jedna, asi ta nejdůležitější, řídila, další seděly vzadu, povídaly si a smály se. Vidět jeptišky, jak se smějí bylo sice úsměvné i pro mě, ale jinak mě jejich spatření nepotěšilo. Znáte takové ty dětské povídačky, kdy nesmíte šlápnout na kulatý kanál, na spáru v kachličkách...když vidíte kominíka, chytíte se za knoflík...když se s někým shodnete při vyslovení slova, tak ho praštíte do ramene, to mi dělá moje dcera, vždycky mám pocit, že mě chce zabít...když vám přeběhne černá kočka přes cestu, tak musíte plivat...pokaždé je zde něco, co hned o nastalé situaci řekne, že se stane něco blbého (s výjimkou tedy kominíka...)

Nevím, kdo to kdy vymyslel, ale i když si říkám, že jsou to jen ty povídačky a nemají žádnou váhu na mou existenci, tak jsem schopná na ně někdy myslet i celý den. Někdy je vyhodím z hlavy hned, jako ten kanál a kočku, rameno mě někdy bolí i hodinu...ale jeptišky mi prostě z hlavy nešly. Takže jsem při každém pomyšlení na ně očekávala nějakou přinejlepším katastrofu. Nejdřív jsem se v práci opařila horkou vodou na kafe, protože místo abych koukala na hrnek, do kterého budu vodu lít, povídala jsem si s kolegyní Martinkou, právě o těch znameních a černých kočkách zrovna...pak jsem zakopla při cestě do jídelny na oběd a trochu jsem si zvrtla kotník, to jsem pozorovala nového kolegu, pšššt...cestou z práce jsem šla na jógu, kde mi opět něco nevyšlo – zapomněla jsem si doma podložku na cvičení, tak jsem si půjčila erární a pochopila jsem, proč si každý nosíme svou... Tato byla hodně "voňavá" od někoho, kdo ji měl půjčenou přede mnou. V závěrečné relaxaci jsem nevěděla, jestli si nemám říct o kramlík na nos...z jógy jsem teda moc neměla a tak jsem moc neuspokojená šla nakoupit něco k večeři. U pokladny jsem zjistila, že peněženka zůstala v práci ve stole, protože jsem si po obědě šla do kantýny koupit zákusek, který po rozbalení nevoněl, ale smrděl ( víc než pak ta podložka ), tudíž letěl do koše a při jeho excelentním letu ho provázely moje nadávky na obtloustlou vedoucí z kantýny, která je snad úplně blbá, když nevidí a necítí, že prodává zkažený pochoutky. Takže, ač se to nedělá, tak jsem jí přála, aby se dnes taky zakousla do něčeho echt čerstvého... No, naštěstí za mnou ve frontě nakupovala večeři pro svou domácí smečku kamarádka Jana, která mi se smíchem půjčila tři stovky, abych mohla proviant odnést k domácímu stolu. Na chodbě našeho domu opět nesvítilo světlo. Aha, Kudláčkům zase praskla žárovka. To bylo včera večer to vyhození pojistek. Našla jsem v kapse mobil a svítila si tou bludičkou na cestu, naštěstí zhasnul díky vybité baterce až po vražení klíče do zámku. Odemkla jsem a byla ráda, že nyní jsem už v bezpečí. Tady se můžu akorát pořezat při chystání večeře nebo utopit ve vaně. Smála jsem se svému sarkasmu a šla se převlíknout. Nikdo doma nebyl, takže využít chvilku k lenošení pro sebe nebyl žádný problém. Schoulila jsem se po těžkém dnu do svého milovaného křesla a vzala si knížku. Ve vteřině bylo po klidu.

Přišel Petr s dětmi. Volal na mě, že musíme zajet pro něco na chalupu, že slíbil na zítra kolegovi z práce, že mu donese nějakou pilu či co. Chtěl, abychom jeli všichni, že si dáme někde večeři, že nás zve, že nemusím nic chystat. Informace o tom, že dnes nejsou mé kuchařské služby nutné byla nejdůležitější. V momentě jsme seděli v autě a jeli pro pracovní nástroje. Děti povídaly co ve škole a ve školce, já jim říkala o svém malinko smolném dnu, trošku se mi všichni smáli, ale byla pohoda a hned jsme byli na místě. Petr pohledal nástroje a protože bylo ještě pořád světlo a bylo už teplo, jaro začalo letos o něco dříve, šli jsme se trošku projít. Obešli jsme chalupu, obcházeli jsme sousedův dům, Ema trhala první rozkvetlé kytky, přitom nutně stále telefonovala a Pepíno běhal kolem nás. Ten kluk snad neumí normálně chodit. I u mě v břiše byl pořád jako na závodech... Dívala jsem se na něho, jak skáče a lítá, jako vypuštěný čert z krabičky a najednou mi zmizel z očí.

Byl pryč a bylo slyšet jen nějaké žblunknutí nebo co. Utíkali jsme k místu a viděli nezakrytou jímku, žumpu nebo co to bylo. Petr skočil za ním a nebylo vidět ani jednoho. Třepala jsem se jako ratlík a začala strašně brečet, že malý neumí plavat, že se mi utopí, že už tu nebude....s hrůzou jsem vytrhla Emě z ruky mobil, přerušila její důležitý hovor s kamarádkou na téma : v čem půjdou zítra do školy oblečené a volala hasiče. Nekonečně dlouhou dobu bylo ticho, až se mi ozvala hlasová schránka. Jak hlasová schránka???!!! Copak hasiči mají hlasovou schránku? Pane bože, kdo nám pomůže??? V tom se vynořil Petr a na zem vyhodil Pepína. Ten byl celý od těch sraček tam dole a byl nahatej. Jakto, že nemá oblečení? Blesklo mi hlavou a jakto, že je nějakej malej? Co se mu stalo? Kdo ho vyslíkl? Všechno mi jen běželo hlavou, protože na řeči nebyl čas, klekla jsem k němu a dala mu umělý dýchání...zakuckal se, otevřel oči a byl tu... Nekonečné vteřiny strachu byly vykoupeny úspěchem...Ale proč je tak malej? Není z něho teda mimino, ale na svůj věk nevypadá. Že by se cokoli vykoupaného v hovňousech srazilo? Koukala jsem na něho a byla šťastná, že je tu. Že mám svého chlapečka zpátky. Že ty jeptišky nebyly až tak zlé znamení...že asi díky nim Pepíno nikam neodešel...??? Začal mě rušit nějaký rachot, rozhlížela jsem se kolem sebe, ale nic nebylo vidět. Něco mě chytlo za ruku a ozvalo se : „Miláčku, vstávej. Už jsme doma, máme strašněj hlad. Byli jsme na chalupě pro nějaký nářadí. Volali jsme ti, ale máš asi vyplej mobil, byla tam jen schránka...“

Autor: Renáta Čechová | úterý 7.1.2014 20:56 | karma článku: 9.75 | přečteno: 543x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 316 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 503 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2316

Šťasná žena v nejlepším věku :-)

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...